Dobrmani

Jak jsem již psala v předešlých článcích, štěňátka nám dělají velkou radost. Proto je pro nás velmi obtížné vyrazit ven a být bez nich sebemenší chvilku. Jelikož ale máme i další členy smečky, kterým se musíme věnovat, rozhodla jsem se vyrazit s Brittuškou na cvičák. Brittuška nese přítomnost štěňátek statečně, jak je možná chvilka je u nich co nejblíže je to možné, ale i přesto je na ní vidět, že je smutná, protože štěňátka nejsou její. Z tohoto důvodu jsem se snažila zpestřit nadcházející období, než se jí budou štěňátka na zahrádce plést pod packama a vyrazila jsem s ní na její oblíbenou obranu.

Páníčka s Matyldou, Růženkou a štěňátky jsem nechala doma (to zní opravdu macešsky) a vyrazila odpoledne, skrz zacpanou Prahu směrem Lány. Tentokráte jsem se domluvila s Míšou, majitelkou Jazzýka a vyrazila na obranu s Brittuškou, babičkou štěňátek. Premiérově nám měl figurovat Jarda Hlavatý, za což mu moc děkuji. Brittuška si po celou dobu obranu moc užívala, nepřestávala vrtět ocáskem (jak my říkáme čudlíkem) a po celou dobu se smála. Její radost z výcviku se přenášela i na nás a tak jsme si celou dobu výcviku řádně užívali.

Mezi našimi koly šel na obranu i Jazzýček, kterého jsem si nemohla nechat ujít a celou dobu jej pozorovala, jak neustále zakousnutý do rukávu lítal nad zemí a viditelně si i on obranu užíval.

Nesmím opomenout, že před samotným výcvikem jsme nechali proběhnout Brittušku s Jazzýkem, tedy tchýni se zeťákem :o))) Brittuška pochopitelně dělala caviky (jako každá ženská), ale po chvíli si role obrátili a k našemu milému překvapení, Brittuška začala Jazzýkovi nadbíhat a sama ho i vybízela ke hře.

Míša byla moc hodná a pořídila několik fotografií z výcviku, za což jí moc děkujeme. Prohlédnout si je můžete jako obvykle v článku.