Dobrmani

S velkou bolestí a těžkým srdcem oznamujeme, že nás 24. září 2024 po krátkém boji s vážnou a zákeřnou nemocí opustila naše milovaná Zaruška.

Začátek její životní cesty nebyl snadný, byl velmi nespravedlivý a plný bolesti a utrpení, které jí způsobil zlý člověk, který ji fyzicky i psychicky týral a ubližoval jí. Přesto v sobě znovu nalezla neuvěřitelnou odvahu alespoň trochu důvěřovat lidem a našla u nás svůj domov, kde měla svůj vlastní prostor.

Zaruška k nám přišla jako velká statečná bojovnice, i když přišla o jednu nožičku. Získala si místo nejen v našem domě, na gauči a ve svém útulném pelíšku, ale především ve všech našich srdcích. Byla pro nás skutečným členem rodiny, který do našich životů přinesl nespočet radostných chvil. Milovala procházky a své psí kamarády, kteří jí vždy dokázali rozzářit den, a ona jim. Byla s námi na dovolené u moře v Chorvatsku, v zimě na horách na Modravě v hotelu Srní, procestovala s námi celou Českou republiku i kus Evropy, byla vždy usměvavá a vše zvládala i přes svůj handicap bravurně. Jezdila s námi na psí tábory, na pravidelné výcviky, milovala stopování a výcvik. Vždy měla o všem přehled, a kdykoli se v jejím okolí objevilo něco nového, hned o tom měla věděla. Byla lídrem naší psí smečky, stačilo, aby jednou štěkla, a hned za sebou měla smečku dobrmanů. Pravidelně hrála v divadle v několika hrách, herci i personál ji milovali, hrála i ve filmu, zkrátka její postižení jí nebránilo v ničem. Byla nesmírně fotogenická, uměla hned zapózovat, ve správném světle nahodit oko.

Ti, kdo ji znali, ji měli rádi. Kromě našich současných dobrmanek sdílela společnou domácnost i s naší dobrmankou Růženkou (GCh. Corleona Lady di Brittasgang), dále adoptovanou z ghetta Jarmilkou a zachráněným dobrmanem Maxem. Pomáhala s výchovou miminek od Boženky, našeho vrhu F a G Brittasgang. I oni k ní měli respekt a přihlíželi k ní, takové měla charisma. Kamkoliv se vydala, následovala ji smečka.

Bohužel i přes to všechno ji zasáhla nespravedlivá a neúprosná nemoc. Zaruška bojovala s velkou odvahou, byla totiž velkou bojovnicí. A my jsme bojovali s ní a moc jsme ji podporovali.Když vydechla svůj poslední dech, z nebe se spustil jemný déšť, který měla moc ráda, a do zahrady přišli tři koloušci, jako by příroda chtěla vzdát poslední hold naší statečné bojovnici a chtěla se rozloučit se Zaruškou. Na cestu bez návratu jsme jí dali oba kožené obojky, protože ráda chodila na procházky se svými psími kamarádkami, oblíbenou Pepinkou, milovanou Boženkou a malou Žofinkou. Malá hnědá dobrmanka Žofinka, dcera Boženky, jí byla po celou dobu léčby nablízku, pusinkovala ji a olizovala. Společně s ní absolvovala všechny cesty k veterinářům a na onkologii, její energie a radost ze života jí byly oporou.Rádi bychom poděkovali všem, kteří Zarušce během jejího boje pomáhali a podporovali ji.

Děkujeme ti, Zaruško, za všechny nádherné chvíle, které jsme spolu prožili. Nikdy na tebe nezapomeneme. Máme tě rádi a navždy zůstaneš v našich srdcích. Sbohem, naše drahá Zaruško, teď už spíš a nic tě nebolí.