Dobrmani

I když je to již několik měsíců, co jsme se vrátili z výcvikového tábora ve Větřkovicích, stále jsem z tohoto skvěle stráveného týdne pozitivně naladěná.

Tábor jsme absolvovali v kompletním složení (Britta, Růža & Matylda já & Míra), i když na první dny jsem přijela jen s Růžou (Corleona Lady di Brittasgang). V porovnání s předchozími deštivými srpnovými dny nám přálo i počasí, a to natolik, že jsme ve volných chvílích mohli využít i nedalekého rybníka, kde se mohli vykoupat nejenom pejsci, ale také jejich páníčci.

Pokud bych měla zhodnotit naši hlavní sportovkyni Růžu (Ch. Corleona Lady di Brittasgang), musím říct, že celkově se jí dařilo ve všech disciplínách. Její neskrývaná chuť po práci, která způsobuje, že čím více cvičí, tím více chce, na ní prostě byla vidět. Na výcvik byla tak nažhavená, že jsem jí musela doslova přemlouvat, aby ve volných chvílích odpočívala. V závěru to mělo výhodu pro mne, protože pokud jsem odpočívala já, odpočívala i Růža (Ch. Corleona Lady di Brittasgang). Velkým přínosem pro vykonané zkoušky byla možnost trénovat před samotným táborem obrany s Břéťou Ťujíkem a stopy s Míšou Hořejší. Našla jsem si i volnou chvilku na focení, a tak budou na webu průběžně přibývat fotečky, které jsme na výcviku pořídili. Je tedy možné zhodnotit i prostřednictvím fotodokumentace, jak nám výcvik šel. Jediné, co mě mrzí, je, že jsme neměli s sebou kameru, a tak jsme nemohli tuto rubriku obohatit i o sportovní videopříspěvky. 

Nejenom Růža (Ch. Corleona Lady di Brittasgang) však cvičila, na place se objevila i naše veteránka Britta (Ch. Brittanica Halit Paša). Při opakování cviků poslušnosti byla tak šťastná a rozjařená, že to spíše vypadalo, že na place cvičí mladá fenečka. Stejně tak mi i vypracovala stopu, vzorně a pečlivě. Byla jsem nadšená, když jsem ji viděla. Věděla jsem, že i přesto, že výcvik je nyní pro ni důchodovou záležitostí, stále nic nezapomněla ze svého sportovního repertoáru. Samozřejmě nechyběla ani obrana, která jí, troufám si tvrdit, udělala největší radost.

Dík patří všem, kteří se o tak výborný a pohodový týden zasloužili. A kdo to byl? No přeci všichni ti, kteří ve Větřkovicích byli. Každý přispěl svým dílem.

Zvláštní poděkování pak patří mému Mírovi. Dále Martinovi Uřičařovi, díky němu jsme se posunuli o nějakou tu pořádnou metu dál. A hlavně mojí skvělé kamarádce Martině, bez které bych se na tomto táboře neobjevila.

Nejdůležitější byla skvělá parta lidí, kteří si přijeli nejen potrénovat, ale také si užít dovolenou se svými pejsky.