Dobrmani

Důvod, proč jsme našim štěňátkům ponechali ocásky, je prostý. Vzhledem k tomu, že je to již pátý vrh v naší chovatelské stanici, čtyřikrát jsem zažila sekání ocásků a byl to pro mne vždy otřesný zážitek. A tak jsem strašně ráda, že svět se stává moudřejším a my lidé si uvědomujeme, že ocásek k psovi prostě patří. Dnes je jiná, moderní doba, a tak máme i moderního dobrmana, který mění svůj vzhled, nikoli však povahu.

O funkčnosti ocásku není pochyb. Vidím to každý den. Psí máma i bába štěňátek mají ocasy kupírované, ale jejich psí teta už ne, a tak mohu sledovat, jak je její ocásek důležitý. Koriguje s ním svůj pohyb nejen při běhu, ale i při plavání (a dobrman miluje vodu), komunikuje s ním a projevuje své nálady, udržuje stabilitu atd., kolikrát se nemusíte ani podívat psovi do očí, stačí si jen všimnout ocasu a hned vidíte, co se mu odehrává v hlavě.

To, že jsem udělala správný krok, mi sama štěňátka dokazují každý den. Už jen ten pohled na malé psí caparty, když se s nimi vítám a oni rozpohybují ocásky a vrtí jimi...a že umějí vrtět znamenitě.

Vždyť už Karel Čapek psal ve velmi známé a krásné knížce o štěňátku Dášeňce: „A na ocásek nezapomenout, aby rostl a sílil a nezůstal takový myší." Nebo: „Seď rovně, Dášeňko, hlavu nahoru a neohýbej tak záda; pozor, sedíš si na hřbetě, teď zase si sedíš na nožičkách, a kde máš ocásek? Na ocásku si také nesmíš sedět, protože bys jím nemohla vrtět." Přesně tak, vrtět.

Je neuvěřitelné, jak ohromnou radost může mít člověk z tak obyčejné záležitosti, jako je psí ocásek. Věřte mi, jejich povaha se ponecháním uší a ocásku nezměnila, je to stále dobrman, protože dobrmana nedělají jeho kupírované uši ani kupírovaný ocásek, ale to, co má v hlavě a ve svém srdci.

V Praze, 19. března 2013, ch.s. Brittasgang & ch.s. Ordem e Progresso